Vosička
11. září - datum, které si snad všichni spojí s unesením čtyř letadel a pádem WTC. Dodnes si vzpomenu, co jsem 11. září 2001 dělala. Stejně tak si budu i pamatovat, co se stalo 11. září 2009. Neplánovaná dovolená, hromada posmrkaných kapesníků a slib, že už dalšího psa v životě nechci..
A za to všechno může malá vosička, která stála v cestě Arčíkově levé zadní pacce při dnešní procházce. O půl desáté procházka rázem skončila a já nesla Arčíka celou cestu zpět v náručí domů. Pajdal, olizoval si tlapku, později už ani nechodil, zkoušel si lehnout, po pár vteřinách opět vstal, přehopsal na další pelíšek, noha mu škubala a natelka. Opravdu dlouhé byly ty minuty, kdy jsem venku na trávě klečící nad už jen ležícím Arčím čekala na kamaráda Láďu, který nás měl odvést na kliniku do Hradce. Cestu do HKvetu Arkoušek proležel, chladila jsem mu pac a jen jsem kontrolovala, jestli dýchá a jak reaguje, když na něj promuvím. Je to přesně měsíc a 8 dnů, co jsem tam vezla moje zlatíčko Endýna. Myšlenky jsem měla ty nejčernější. Ještě před rokem mě doma vítal Kryštof!
V Hradci na nás už čekal Roman, na kterého Arčík vrtěl ocáskem. V čekárně o své přítomnosti taky dal vědět a vyjímečně jsem byla šťastná, že štěká na psy. Žihadlo jsme nenašli, pac oteklou také neměl. Paní doktorka ale Arčíka i přesto prohlédla. Za svoji statečnost dostal piškotek a já alespoň pro něj kapky do očí, se kterýma se trápíme už půl druhého měsíce. S oholenou packou jsme se vraceli domů. Doufám, že min. 14 let nás další výjezd směr HK nečeká.